rikas, ze ti ublizuji tim, ze se ptam na minulost, ze to delam schvalne a ublizuji ti tim zamerne.
jenze ty jsi rekl, ze uz jsi to presel. (mozna to neznamena, ze te to uz neboli, nevim, nevyznavam se)
jenze veci, ktere prejdes uz neresis.a netrapi te.
kdybych chtela, abys trpel, ukazala bych ti, jak moc zlomena jsem.
jak znicena jsem, a jak pomalu nicim se.
psala bych ti, jak brecim, jak me to boli.
poslala bych ti vsechny ty dopisy, co jsem za ten rok napsala.
veci, ktere nikdo nevi, rozmazane slzama.
tak mi netvrd, ze ti ublizuju.
protoze ty mi ublizujes mnohem vic.
jaktoze stale nevic, ze mi malickosti,ktere mi napises, tak moc ublizuji? jak jsi dokazal ze me udelat takovou trosku? jak jsi ve mne dokazal vyvolat touhu zemrit?
jak?
a ja uz vim, ze je to spatne, ze jsem na hrane, ze plice me pali kour z cigaret, hlavu mi mate thc a v zilach mi koluje alkohol.
posledni, pro pocit lepsi.
posledni, ktera se meni na predposledni.
a ta se meni v nekonecnou.
a mozna, ze zivot neni stvoreny pro vsechny.a uz vubec ne pro me.
Jenže ty za to vlastně ani nemůžeš! Protože za to můžu já! Protože jsem si vybrala TEBE, aby jsi mi ubližoval! A nemůžu říct, že je to tvá vina, nemůžu...
Ale já tě potřebuju.Moc, moc, moc tě potřebuju a život bez tebe je k nevydržení.A já nevím, jak dlouho to ještě budu zvládat, protože jsem na kraji svých sil.
Proč?! Proč se tu nemůžeš objevit, zachránit mě.
Já vím, já vím, že jsem to podělala.Já vím, že ty jsi skočil a
já neskočila.Ale až teď mi došlo, že věta "You jump, I jump, remember?" se musí brát doslova.
A když ty jsi padal a dopadnul, tak jsi zemřel a já stála tam nahoře a dívala se na tvůj pád.Otáčela jsem se zády a chtěla odejít, ale nakonec jsem přetrvala a dívala se na tebe z výšky, jak tam ležíš a umíráš.Jenže se stalo něco, co jsem nečekala.Vykročila jsem a padala jsem za tebou, jenže už bylo pozdě a ty jsi zemřel.A zrodil se někdo jiný, nový.Někdo, koho nepoznávám.A role se nám prohodili, ty se díváš na mě,
jak umírám a já se dívám na tebe, jak otáčíš se zády a pomalým krokem mizíš v temnotě.Neotáčíš se a nevěnuješ mi ani pohled.
Ach, a jak moc to bolí.
Zatím mi nikdo nevěří, mý vzdušný zámky u dveří, jen ty si na oko smutná..
A co mám dělat, když jsme tři, ty jsi ta, co s láskou nešetří, ty jsi ta na oko smutná..