memories

Lykke Li - No one ever loved

26. december 2014 at 0:40 | yuu.
srát na to , už fakt.

24.12.2014

24. december 2014 at 1:19 | yuu.
celej tenhle blog je o sračkách.
zmatený mysli.
neseřazených myšlenek.
šílených výjevech.

je to k ničemu.
když si řekneš, že to zakopeš a už nevykopeš, tak v hloubi duše víš, že to stejně jednou vyleze nahoru.stejně jako lež.a podvody.ty nikdy nezameteš pod kobereček, aniž by si toho někdo nevšimnul.jednou to prostě musí spatřit světlo světa.

říkáš si, že nevíš, co je špatně.
cítíš se zmateně a všechno kolem tebe tě sere.
ty zoufalej sedíš sám v místnosti-zírajíc prázdným pohledem ven z okna na ty šedý mraky.přemýšlíš, co se tak mohlo posrat, nemůžeš přijít na ten důvod.asi z toho šílíš, nevíš co dělat, šílíš, křičíš, žádáš o pomoc.a nakonec pochopíš, že pomoc si musíš sám sobě.

tolik lidí kolem tebe, tolik lidí, kterým bys mohl věřit, jen vybrat si tu správnou, ale ono je to těžký.a když už si vybereš ty správný.. tak ono je to vlastně furt těžký se jim s něčím svěřit.a proč vlastně? no, oni mají své problémy, nezatěžuj je svými.a tak si na to sám.

život je pro mě matematickej problém, který neumím vyřešit.a nevím ani jak na něj.nechci se dívat na ostatní, jak se trápěj ve svým smutku s tím, že nikoho nemaj.
proč to tak je?proč je to tak šíleně sobeckej svět, kde to nejhorší, bolest, se sdílí, ale radost si člověk nechává jen pro sebe a nesdílí ji stejně jako tu bolest? však každej chce bejt šťastnej.

nevím co je pravdy na tom, že je každej člověk na všechno sám. "každej člověk je na všechno sám" ... tak tahle věta mi utkvěla v mysli, tehdy mně probodla srdce a vlastně zabila něco ve mně."ne,to není pravda, nikdo není na nic sám"-moje reakce plss.myslím,že všechna tahle "přátelství" je jen hra.do doby, kdy se k tomu druhému chováme dobře, tak je všechno ok.když něco poserete, tak už tahle hra končí.
celou dobu, kdy za tebou stojím, i když vím, že děláš chybu, i když mi to ubližuje, sere mě to, ubližuje to tobě a lidem kolem tebe, tak furt za tebou stojím.na tohle jsi asi zapomněl, zapomínání je lidské, ale proč si teda pamatuješ jen tu chvíli, kdy jsem to jednou podělala? a skončí to větou, že o vás přijdu.
asi to zamrzí.asi to o vás něco vypovídá.
proč si hrajeme na kamarády? jaký to má benefity, řekněte.
takže jo.každej je na to všechno sám, i když je obklopenej "kamarády" a kamarády.asi jeden človek ze statisíce by kvůli vám skočil,jen aby vás zachránil.a to si pamatujte.teda, ehm, já bych to asi před měsícem a půl ještě udělala.teď už mi nezbývá skoro nikdo.

jo, už je to rok, jo, minulej rok 24.12. jsem se dozvěděla, že jseš s nějakou jinou holkou, jo, smála jsem se tomu, ale ublížilo mi to. jo, za 3 dny se s tebou zase loučím, jo, na silvestra ti zas volám, jo, v lednu 1.1. kvůli tobě zas šíleně brečím.jo,.. pak to následuje celej rok až do týhle doby, kdy sedím a píšu tenhle zasranej článek plnej hoven,kdy se mi strašně točí hlava, protože už druhým dnem nespím a nevím proč, kdy jsem zas měla dva jointy a těch pár hodin otupělosti mi pomohlo od všeho.úplně mě to sere.
.. že tě mám ještě furt ráda.. a je mi z toho smutno.. a ještě víc mi bude smutno, až nastane únor a mně dojde, že tou dobou jsem tě ztratila, až si uvědomím, že to bude rok, kdy jsem tě DOOPRAVDY ZTRATILA.možná to někdy přejde.

co z toho vyplývá?
že chci bejt šťastná, za každou cenu, že dělám pičoviny, že to pomáhá na chvíli.
že se chvílema cejtím šťastná a nic mě netrápí.a na druhou stranu mi dojde, že sem zas úplně v prdeliiii.
je to na hovno, tyhle vánoce.
strávený na hřbitově a v nemocnici.
ach bože, někteří lidi by dali cokoliv za to,aby mohli žít a já bych chtěla nejradši umřít.
srát to.
jo a nejvíc mě sere asi tohle - petane jestli čteš tenhle blog, tak jdi do prdele, protože už se mnou nemáš co dělat, neměl bys tu nic dělat.fakt nemám náladu myslet na to, že někdo jako ty to tu čte.
a dík za knihu, ale už sem si ji koupila v neděli.:-) jo a kdyby sis myslel, že je nějakej odstavec o tobě, no, tak ne, není.:D

2014 fuck it

21. december 2014 at 23:51 | yuu.
leden
- 1.1.2014 půlnoc-podnapilý vykousnutí s nejlepší kámošem od exbf (se kterým jsem se rozešla 30.12.2013)
- zjištění, že láska mého života,se na mě vysrala:-))))))
- období deprese a tak

únor
- hádka s tzv.láskou mého života:-)
- definitivně se na mě vysral
- pokus o sebevraždu

březen
- vlastně jsem to přežila
- lyžák, šlo to, ale bylo to na hovno
- holanďani, výměnný pobyt
- furt deprese
- weed čtyřievr
- podrazilo mě asi 31458653214689 lidí, kterým jsem věřila (kecám, 3 lidi, kterým sem věřila:-)))

duben
- 1 den dobrý nálady!!!!!!!!!!!!! (zábřeh forever)
- pobyt v holandsku na týden (šlo to:D)
- narozeniny (zas se na mě vysrala)
- na hovno, hovno, deprese a hovno

květen
- nemocná
- cunning single lady:-)))))
- furt na mě sere, furt z toho mám depresi, celej blog o něm

červen
- nedávám školu
- začínám se dívat na sherlocka
- posral se třídní výlet tím, že se ožral kluk a skončil na jipce
- kyberšikana, šikana, krádeže, pomluvy
- deprese pořád :D něco sem zase posrala
- zhulená na sračku si volám na skype s tzv. láskou mého života, vypadá to, že je všechno při starým a já budu happy a vrací se mi naděje
- další den mi tu naději vzali,pošlapali a zabili

červenec
- asi umřu, pořád brečím
- furt brečím
- hraju lolko a snažím se si vymýt mozek
- hulím a brečím a hraju lolko

srpen
- ALEXANDR U ME PRESPAVA!!!!!!!!!!!!!!!♥
- ne, fakt mu na mě nezáleží
- karlovy vary:)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) napiču probrečený kvůli němu:-)))
- chci umřít
- zase chci umřít
- končím u psycholožky, objednaná jsem na září
- asi to nedám :DDDDD začínám kouřit.
- brečím a kouřím a piju kafe a nespím a řežu se again

září
- zajebávám
- deprese
- cvokařka
- probrečený noci
- začínám se bavit s random guyem
- taneční
- hulíme po tanečních :D

říjen
- mám se na piču
- brečím po každých tanečních (nj,moc sem s ním chtěla tančit)
- z wtf důvodu se dávám dohromady s random guyem
- mám se celkem na hovno a fajn, mám pocit, že se to všechno lepší
- kámoši na mě serou
- hulíme a pijem po tanečních :D
- umřel mi děda
- babička jde do nemocnice
- je mi mizerně, nechodím do školy

listopad
- kámoši na mě serou :DDDDD
- je mi na piču
- necítím se šťastná s random guyem
- začínám chodit do tancáku (já už nechci)
- začínám se bavit s jedním hajzlem
- furt hulíme po tanečních a pijem :D
- mám prodlouženou
- láska mého života (je to fakt sarkastický pojmenování :D) mi napsala:-))) a začala rozebírat náš vztah :-)))
- je mi ještě víc na piču
- po několika letech.. se s ním loučím doopravdy.. sayonara .. rozloučení

prosinec
- začínám být svině :-))) (a hele, kdopak je spouštěč, jé, Ahoj Hany, tak si ze mě udělal hajzla:))))))))
- nemocná na 3 týdny
- byla jsem ve Vídni, kde jsem se začala bavit víc s tím hajzlem z listopadu
- přijela Kimiiii♥ (po 2 letech!!) a společně jdeme na gymplovskej stužkovák, kde se bavím s tím hajzlem:-))
- kámoška se na mě vysere
- začínám se hádat s random guyem
- chodím ven s hajzlem
- jsem v paříži a je to napiču
- máme pauzu s random guyem
- začínám mít ráda hajzla
- poznávám týpka, co vypadá jako tobi z pll
- začínám mít ráda týpka, co vypadá jako tobi
- jsem v olmu u sestřenky
- píšu tenhle článek
- budoucnost zbývající v prosinci? jdu ven s týpkem, co vypadá jako tobi, jdu ven s hajzlem, protože jsem ho začala mít víc ráda, mám pořád pauzu s random guyem a chci konec, necítím se šťastná, podle mě je všechno na hovno, posrala sem si to s kámoškou, vlastně se všema, vlastně mi ukázali, jací doopravdy jsou, půjdu na oslavu osmnáctin kámošky, a pak už jen silvestr
- /edit 22.12.2014 : random guy se se mnou rozešel/
a jak to dopadne všechno? to je ve hvězdách
( vysvětlení - HAJZL s velkým H - kluk, co vyjebává s holkama, zlomil asi 4131496 holkám srdce, chodí s 10 holkama naráz a pak na ně sere:)))))))))))))))))))))))))))))))))))) a já jsem jedna z nich (y)))

random guy - je weird, mám ho ráda, ale ne tolik jako předtím..
týpek - :D je hustej)

poslední dobou, asi 2 týdny jsem nad sebou přemýšlela.
co je špatně? co se stalo, kde je ten zlomovej bod, kterým to všechno začalo.
a co je vlastně to "to"?
je to těžké na vysvětlení a možná i těžší na pochopení.
vím, že jsem tím ublížila hodně lidem, kteří pro mě byli důležití.
ale myslím, že je na čase to změnit, ne?
je prosinec, 22., rok 2014 a já se cítím, jako kdyby mě něco mělo brzo zabít.
vím, že jsem posrala mrdu věcí.
že jsem se oficiálně vysrala na školu.
na lidi, který mám ráda (až na Alexandra a Efču)
na vlastní zásady, které bych nikdy v životě neporušila.
A CO JAKO?
a teď se ze mě stává ten hnusnej špatnej, sobeckej hajzl, kterýmu je to úplně šumák...
vlastně se tomu musím smát, proč se tak stalo? je to šíleně ironický.
pokaždý, ale pokaždý, když si řeknu, že se na něj vybodnu, udělám nějakou pičovinu (a tohle je ta druhá největší, kterou jsem kdy udělala, vlastně dělám)
myslím, že kdyby jsi mě znal, tak to pochopíš, i když je to nepochopitený, že já taková vlastně nejsem, že jsem úplně jiná a že je to pro mě teď těžký, (ale nezáleží na tom jak moc je to těžký, takhle bych se neměla chovat a nemám na to právo) protože.. prostě.. mám pocit, že jsem ho zase ztratila a ten pocit, který jsem měla, když jsem byla s ním, je nenahraditelný.
a i když je to sračka a i když vím, že někdo přijde a nahradí ho a já budu mnohem víc šťastná.. tak si nemůžu pomoc, stejně na něj myslím každý den.. stejně mě zajímá, jak se má, že ve 22 se vrací domů, protože musel pomáhat rodičům, že hraje lolko, že možná potom jde ven pít...
mám plyšáka, pana pandu, dostala jsem ho od něj 12/12/15 na nádraží, a je to ten nejkrásnější dárek, který jsem mohla dostat..
to, že jsem ztratila nějakou osobu, nadobro, neznamená, že je všechno v kýblu a taky bych se tak neměla chovat, jenže já se tak chovám, hledám rozptýlení, abych na to nemusela myslet a ono je to těžký.
a taky jsem se svým chováním dostala do těžké situace (ze které je lehké vyplout, jenže jsou v tom city)
vysrala jsem se na všechno, začala se chovat jak mrcha, jen abych našla něco, co mě dělá šťastnou a ono zatím hovno...:)

co znamená název blogu?
therapy - All time low-Therapy, píseň, kterou jsem poslouchala na začátku roku, když mi ublížil a pojmenovala jsem tím i tumblr.. řekla jsem si, že až budu v pořádku, až mi jeho slova nebudou ubližovat a jeho nepřítomnost ničit, tak přejmenuju svoje tumblr a tenhle blog nechám upadnout do zapomnění.

1 day, 3 autumns - znamená to, že vám někdo tak moc chybí, že jeden den se vám zdá dlouhý jako 3 roky ...
a víš co Hany? já to tak furt mám a ten blbej plyšák furt na mě čumí:)

ne,.. ne,,,

10. december 2014 at 0:32 | yuu.
ne,ne.
ne.
ne.
nech toho.
přestaň.
nech toho.
nemysli na to.
to bude dobrý.
to vyšumí.
nech toho.
tohle se stává.
nech toho.

14/12/01

1. december 2014 at 14:11 | yuu.
ok, za 2 týdny přesně to budou 2 roky (co bych s ním byla)
whatevs.
je to pryč. (vlastně on, vzpomínky jsou furt)
whatevs.
furt mě to žere. (ale ne tolik, vlastně možná jo)
je to napiču (nevím co přesně)
krvácí mi prokousnutej ret (protože jsem se nudila)
chladne mi čaj (vlastně je už ledovej)
sere mě to temno tady (neschopna roztáhnout závěsy)
chci hrát lolko (myš spadla na zem)
měla bych něco sežrat (hlad není, ale uzdravit se musím)
mám bordel na posteli (nechce se mi uklízet)
musím si vzít prášky (nevím kde jsou)
jsem unavená (není z čeho)
a taky na sebe nasraná (za všechno)
vlastně mi ta krev aji chutná (má hustou chuť, zapomněla jsem na ni)
tenhle článek měl mít nějakej smysl (ale zapomněla jsem)
chybí mi. (spíš ne, mám prázdnej pocit)
nebaví mě žít (život je moc namáhavej, huh)
jdu spát (nevím co dělat)

nemůžeš mě prostě pochopit?
ty si myslíš, že když jsi to zažil, tak to chápeš?
ale každej cit je jinej, každej cítí jinak
ani nevíš , co se všechno stalo
ty mě totiž nechceš pochopit
a já nemůžu být s někým takovým
jsem zlomená, můžeš to konečně přijmout?
nesnažíš se mě dát dohromady.
ty čekáš, že samotná tvoje existence v mém životě mě dá dohromady.
ale víš co?
je to jako kdyby si stál vedle roztříštěného skla a čekal, až se ty kousky začnou sami od sebe slepovat
lel, ne.
já jsem se fakt snažila.celej rok jsem se snažila, i když to strašně bolelo.
ale už nemám sílu, posledních pár měsíců prostě ne.nemám na to.
vzdávám to.. už se nebudu snažit ten pocit zakopat.
nechávám ho, aby mě pohltil a sebe, ať si na to zvyknu.

i have so much of you in my heart

2. november 2014 at 1:50 | yuu.
but sometimes it hurts instead

odpoved: protoze jsem si cetla slova psana ve stastnych chvilich
chtela bych byt zase tak stastna jako predtim

i swear, i'll never be happy again

29. october 2014 at 17:30 | yuu.
došla jsem k tomu, že jsem unavená ze svého života.
už mě to nebaví, nebaví mě ten stereotyp, nebaví mě ty stejné pocity.
ajo, já vím, že bych to mohla nějak změnit, nějakým způsobem, jenže já nevím jak.

a ať se snažím sebevíc, stejně to skončí neúspěchem ( ne že bych se už nesnažila, prostě teď střádám energii, která by mě nakopla k další snaze)

chtěla bych žít v knize.chtěla bych mít svůj vlastní volný život, ve kterém bych mohla dělat, co se mi zlíbí. (to vlastně můžu až odmaturuju, ale to je asi za 61686841351 miliard let)
dělat věci které mě činí šťastnou (jaké vlastně věci?)

taky jsem vzpomínala.
a zjistila jsem, že jsem se za sebe začala stydět, chci říct; stydět za jizvy na ruce a za blbosti, které jsem za celej tenhle rok udělala.
kdy jsem seděla ve třídě a ona se dívala na moje jizvy a řekla mi, ať aspoň nosím náramky nebo něco jinýho, že se na to nechce dívat.na ty tázavý pohledy stupidních spolužáků, kteří mi zírali na ruku.na ty pohrdavé pohledy holanďanů, když zjistili, že si ráda dám jointa, abych zapomněla na všechno ostatní.
a tehdy jsem si uvědomila, že bych chtěla být jako ostatní.bavit se, bez účelu zapomenout na všechno.smát se a dělat píčoviny, jen tak pro zábavu.
ne kvůli tomu, abych zapomněla na všechno, co se mi v životě (v dost krátkým životě :D) stalo.
chtěla bych začít nějak žít, nějak se bavit, nějak se radovat.. prostě..
a i když jsem tehdy měla všechny tyhle pocity a řekla si, že už to nikdy znovu neudělám, tak..
tak se to znovu stalo.tolikrát, že už si ani nevybavuji důvod proč.ty noci proležený na zemi, zírající na strop, očima zaplnenýma slzama.
další ráno.probudit se a natáhnout všechny ty pružiny, které mě uvádějí do pohybu (inspirace Norským dřevem)) ), oči opuchlé, zápěstí obmotané obvazem.a zase se snažit přežít další den, abych mohla zase upadnout do bezesné noci.
neříkám, že se to nelepší, možná jo, možná se to lepší, možná ne.
jedno vím ale jistě.
už nechci žádnou pomoc, už o to nestojím, chci být sama, se svými myšlenkami.žádný doktor a žádný prášky.
jo, občas nějaká ta sebevražedná myšlenka v tý hlavě je, ale už tolik nepromlouvá ke mně.aspoň ne tolik, co o prázdninách.

jsem taky smířená, že to ve svém životě nikam nedotáhnu.že budu useless.ale nevadí mi to, prostě jsem se s tím smířila.
stejně jako jsem se musela smířit, že už spolu nikdy nebudeme.
stejně jako jsem se smířila s tím, že už asi nikdy nedokážu někoho milovat tolik jako tebe, protože to není ten pocit, který býval.
ten pocit už nikdy nevzplane, nikdy nebude stejný.něco takového se neopakuje.

nemám se ráda, nemám ráda to, co dělám, nemám ráda to, jak vypadám.
nechci aby tenhle článek zněl sebelítostně.
seru vám na sebelítost, snažím se tu poskládat nějaký fakta dohromady a něco si z toho přebrat, možná z toho dostat rozum.
už se nechci dávat dohromady.prostě to nechám být, roztříštěný na kusy.seru vám na to.
jsem se vším smířená.
proč bych měla žít jen proto, že to po mě někdo vyžaduje.
když nechci žít, tak prostě umřu, je to moje volba.nikdy si nevybíráme, kdy se narodíme, ale občas si můžeme vybrat, kdy chceme zemřít.
a co když chci právě teď?

jsem smířená se svým životem.

mám se strašně na hovno. #2

15. october 2014 at 22:01 | yuu.
je mi prostě mizerně.
asi to na mě zase leze.všechno.
není to fér.
haha, ale je.
JA NEVIM PROC SE TAK CHOVAM
PROC SE TAK CITIM.
PROC JE TO TAK NA HOVNO
já prostě nevím
co mám dělat
zase se chovám sobecky. to je strašně super. zase na všechny seru a sem ve svým rozpadlým světě.
zase.
co mám dělat, řekněte mi někdo co mám dělat protože jsem asi v prdeli
asi mi začíná docházet, že vážně umřel.
a že v sobotu bude pohřeb.
a že sem asi v prdeli.
a že sem sobecká.
a seru na ostatní a vůbec se jim kvůli tomu nevěnuju, protože mám moc práce na to být v prdeli.
člověk by se měl dát aspoň na oko dohromady před ostatními. JENZE ME TO NEJDE.
měla bych se naučit děják a nenechávat to jen na ní.není to fér.měla bych se dát dohromady a učit se.
měla bych přestat dělat scény.a chovat se normálně.
jenže , pardon, ale já to asi nedokážu.
protože jsem v prdeli a je to pro mě strašně těžký a chápu že bych vám asi neměla lézt na oči, ale asi vás potřebuju, ale vy to nechápete a pak to vypadá , že na vás seru
jenže já se chci dát nějak dohromady, to uvnitř mě dát nějak dohromady a mít se fajn a tlemit se každý píčovině jako vy a mít se prostě fajn
ale to nejde protože nevím jak to mám slepit, protože se to zase rozpadá.a tak se prostě uzavírám.
a vy to nechápete
a já taky ne
a jsem strašně zmatená
a nevím co mám dělat
jsem strašně sobecká.achjo.
achjo.fakt.já nevím co mám dělat.a nikdo mi nepomůže.achjo.achjo.ACHJO.JA NEVIM CO MAM DELAT
a zase brečím a strašně mě to sere a nevím jak s tím přestat a mám se strašně na hovno a strašně mi chybí děda
a strašně mě bolí hlava z toho jak pořád přemýšlím nad všemi těmi věcmi a bolí mě oči z breku a jsem z toho šíleně unavená .. a nemuzu spat protože nad tím prostě přemýšlím a pak zase brečím a cítím se ted zase sama
zase.zase.zase.zase.zase.
zase..

..že kdysi jsme byli ty a já:)

7. october 2014 at 0:06 | yuu.
ahoj.
dnes jsem zase na tebe myslela a vzpomínala na dny, které jsme spolu trávili.
a taky na ty sny, které jsme si chtěli splnit.
míjela jsem místa, kde jsme se škádlili a dělali hlouposti..
dnes jsi mi zase chyběl.
a asi mi budeš pořád chybět.
vybavuji si tvoje tmavě hnědé oči, které se dívaly do těch mých, na tvoje řasy.

nakonec je všechno pomíjivé.
věci, které by podle nás měly trvat věčně, se rozplynou dřív než se nadějeme.

v noci, když nemůžu usnout, tak si stále promítám naše společné chvíle.a představuju si to, co mohlo být.
ale přeci jen budeme navždy spolu, navždy šťastní na fotografiích.a v našich myšlenkách.:)

stále mi chybíš...
stále mi dokážeš rozbušit srdce..

ale místo toho, abys mi na rty vracel úsměv, tak mi ho bereš.
myslím, že bych měla dělat něco, díky čemu bych se cítila šťastná.
ale ty ve mně pocity štěstí nedokážeš vyvolat, už ne.

14/09/30

30. september 2014 at 16:31 | yuu.
nevím jak ty, ale dnes jsou to dva roky.
byla jsem tak blba.TAK BLBA.
a mozna mi to mohlo dojit, ze to neni pravda.
taky ti chybim jako ty me?

14/09/15

15. september 2014 at 23:22 | yuu.
minulý rok jsem se vrátila z Anglie..
minulý rok na mě ještě čekal..
minulý rok jsme ještě byli..

dnes zjistila ..že vlastně..
ach, mám se tak na hovno.
taneční jsou příšerný, PŘÍŠERNÝ, PŘÍŠERNÝ..
nechci tam chodit.. bez tebe ne, já,..
já chci vypadat jako princezna jenom pro tebe, chci abys mě ty viděl v šatech..
chci se s tebou dohadovat o to, jakou barvu kravaty si vezmeš.. jestli si vezmeš motýlka..
chci tě upravovat, tančit s tebou, usmívat se na tebe..
a k čemu to všechno? vždyť já nemám pro koho se usmívat, pro koho vypadat pěkně..
já už nechci..

Jak poznat nepoznané, jak štěstí nevytrousit..

31. august 2014 at 22:59 | yuu.
a je to tu.
článek zakončující tohle MEGA NA HOVNO LÉTO.
teda, ne, že by to bylo na hovno, ale ..jo, bylo na hovno.
odpálili jsme začátek léta koncem června (tzn. 28.6.) totálním mindfuckem způsobenej skérem.a ten den ve mně navíc ožila naděje.
která postupem léta vyhasínala a já pomalu byla víc a víc v prdeli. (viz.všechny články tady.)
nic moc se toho za léto nestalo, první týden na hovno, all day at home, lol time .. druhej týden v shopu na brigádě, pěkně na hovno + pekelný vedro.třetí týden to samý .. nemám vlastně co psát.
kromě víkendu ve Varech, kdy jsem si musela den předtím pořádně pobrečet a mít se na hovno.jo, asi tak.
no nic, zítra je škola..
jo a víte co? ... asi se mám líp.stejně jako ke konci března jsem se měla líp.ale trvalo to jen 10 dní. a teď je to asi stejný.
ale pak se to všechno posralo.
takže nečekám nic víc.
víš co Lů? nechceš se nechat? pro jednou? a bejt šťastná? aspoň těch zasranejch pár dní, co nebudeš v prdeli?
myslím, že se mi teď nálada zhoršila :D je to v prdeli...
tak pár fotek..

Vary..
prej výtvor o prázdninách..

lol xD odpolední focení xD jednou xDDD

14/08/23

24. august 2014 at 21:11 | yuu.
konečně jsem se rozhodla sednout si na zadek a napsat normální, nepsycho článek.
(kterej bude plenj sebelítosti holky, která je v prdeli)
jsem unavená.šíleně moc.mám pocit jako kdybych celou noc nespala..
je mi hrozně.vážně, je mi hrozně.a vy si nedokážete představit jak moc.za celý odpoledne jsem prošla asi miliardu nápadů, jak se zabít.
protože tohle nezvládám.
já vím, že jsem to podělala.já vím, že jsi pryč.já vím, že tu pro mě už nikdy v životě nebudeš.já vím, že ti nechybím.že pro tebe neznamenám nic.že jsi mě zakopal, smazal naše fotky, smazal si mě z paměti.
ale to tak příšerně bolí, víš?..
ty to nechápeš.. ty nechápeš, že když jsem ti napsala, že nevíš jaký to je stát nahoře, na střeše a nevědět jestli máš skočit a zabít se nebo žít s nadějí, že se jednoho dne vrátíš, je pravda.ty si myslíš, že chápeš jak se cítím.ale nechápeš...
a já jsem z toho života tak šíleně moc unavená.ze života bez tebe.já tě tu potřebuji.
nevím, já fakt nevím, jak tohle mám přežít, jak mám přežít tohle peklo bolesti.
vidím tě všude kam jdu, vidím na každým místě, kde jsme spolu byli.v každý maličkosti, kterou udělám.
jak jsme spolu pekli.jak jsme spolu byli v kině.jak jsme spolu leželi na parkovišti.jak jsem ti seděla na krku a šli jsme do drogérie.jak jsi mě ze zadu obejmul před čajkou.jak si dělal blbosti.opravoval tu svoji zbraň, kterou jsi tím opravováním zničil.jak jsi přijel, když jsem byla smutná.jak jsi mi dal šlehačku na nos.D) když jsme jedli sacher.když jsem ti dává krém na obličej.D).. když jsem ti seděla na klíně v lavičce v parku a tys mě objímal.jak jsem chtěla, abys mi dal pusu na tvář a já si to vyfotila.a mně se ty fotky nelíbily a tak jsem chtěla, abys mi dal ještě jednu a další a další pusu.21.4. to bylo.pamatuješ jak jsme šli do albertu?nakoupit ti jídlo? a já ti tam házela sladkosti a tys nechtěl.jak jsme šli spolu poprvý na pizzu a tys ji nesnědl a já tě natáčela foťákem.a tys nasypal cukr do cocacoly.a ona vyšuměla na stůl a tys to pak přikryl takovým tím podtáckem.D... jak jsme šli kolem knihkupectví)) k rodičům.)) abych tě představila mamce.jak jsme šli na vodárku a já se tě pořád ptala jestli tam už budem a tys ani nevěděl, kde to je.D..jak jsme si volali přes skype, když jsem měla hodinu občanky))... když mě ten týpek napadl) a tys další den přijel.a my byli u mě a pak jsem tě šla doprovodit...a stavili jsme se v obchodu mé mamky..a já tě pak doprovodila) .. jak jsem tě obejmula před barčou a márou)).. jak jsme si volali přes skype a tys mi řekl, že ti mamka nevěří, žes byl ve škole a že zajde za třídní.. a další den si řekl učitelce, žes měl depku proto si nepřišel do školy).. jak jsi mi dal tu kytici tulipánů na valentýna.. jak jsme seděli na letňáku 2.5. a tys mě objímal... jak jsem si hrála se zubní nití a ty sis ze mě dělal srandu.. jenže já ji viděla vážně poprvý T.T ... jak jsme seděli na nádraží v zábřeze a já nás natáčela.D a tys mě chtěl představit své tetě).. a měl si na sobě tu moji velkou (klučičí xD ujetá tehdy na boyfriend size oblečení) kostkovanou košili, protože jsem ti zapatlala to šedý tričko s mickey mousem těstěm.) od cookies) co ti tak moc chutnaly... jak jsem se jednou těšila až se uvidíme, jenže tys usnul ve vlaku a přejel si špk a já z toho byla smutná.( a pak si další den v neděli přijel) s čelenkou) červenou s mašlí) která měla bílý puntíky)... a vzal sis s sebou učení, jakože se učíš s davidem.D a já se ti smála za zápisy.. a pak jsme spolu běželi na vlak , protože jsme nestíhali - jako vždy xD ... a já se bála že budeš mít hlad.( ..tak jsem tě poslala prvního na vlak.( a šla jsem do kebabu pro kebab , abys měl co jíst! xD ..a pak jsem od pošty běžela) a jeli jsme spolu do zábřeha)... a ten den jsme si natáčeli video ^o^ .. který se mi smazalo.( jak tě škádlím.( na posteli.( s věšákem a nutím tě oblíct si triko co sem pro tebe vybrala( (když já tě chtěla oblíkat jako panenků!T.T) a tys měl ten den tu svoji červenou (!!! růžová prostě:p ) mikinu) a já měla na sobě to černošedý triko))a pak jsem se vrátila domů.) a dodělávala ti zápis do matiky^^ sinus kosinus)...jak jsme si pozdě do noci volali) a tys pořád něco říkal xD a já tě trochu ignorovala, protože jsem narazila na tumblr na teenager posts a tak jsem si to četla do 2 do rána a tys byl se mnou na skype a pak jsem si šla pro pití a xD zakopla jsem o papuče a pak jsme se tomu smáli.) jak ses učil vázat kravatu xD ... haha.D ... jak jsi mi poslal obrázek s pikachuem , že ti chybím ... jak jsi přijel jednou pozdě večer, protože jsme se pohádali..a donesl si mi Pikachua) a my jsme šli do čajky) a tys měl na sobě ten veelkej kabát):D.. jak jsme na moje narozeniny seděli s tím velkým mééďou na zídce) a blbli jsme tam.jak jsem ti seděla za krkem a pak ti zavřela oči a navigovala nás a my jsme vrazili málem do stromu (ale to bylo naschvál!!!!.( abys věděl) a od té doby si ze mě děláš srandu že neumím navigovat..jak jsem udělala ten piškotovej dort a chtěla jsem se s tebou dívat na lol a tobě se nechtělo a já tě musela krmit, jinak bys ho vůbec nejedl.( .. heh, jak jsem tě krmila kakaovým pribináčkem!! a tobě nechutnal.( .. jak jsem seděla na nádraží, otočila se a uviděla kluka v černým, jen s batohem puma-bílomodrýma pruhama, jak vychází ven.. a já jdu za ním..a stojím za dveřmi..a píšu sms "otoč se:P" ..ale operátor mi napíše, že nemám kredit..) tak sbírám odvahu, otevírám dveře a chci tě obejmout, aniž by sis mě všiml..ale ty se otočíš.. a já se až příliš moc stydím se ti podívat do obličeje) tak radši zabořím obličej do tvé bundy a obejmu tě).. a ty se nějak vrtíš a já si myslím, že nechceš, abych tě tak objímala a tak ti řeknu "ještě chvilku, prosím" ... a po objetí jdeme) přes autobusák) kde je taková kovová konstrukce, aby v létě tam mohly být stánky.. a ty jimi procházíš, ale jedna je prohnutá a ty se bouchneš do hlavy.. a začneš se smát.) a pak prohlásíš, že tohle bude tvůj domov a že tam budeš jednou bydlet.) ... pak jsme šli kousek) asi 10 kroků) kde jsou cedule, kde co je a já ti to vysvětluju a ty mě vůbec neposloucháš.( a mě to naštve xD trochu xD a tak jdeme přes park xD kde jsou zbytky sněhu a ty je po mě házíš xD a mě to štve xDD tak jsem nepříjemná a ty si pak začneš dělat srandu, že ta socha koně v kašně je kočka.( ..a já se pak s tebou hádám.( a nakonec dojdem k tomu, že si jednou postavíme sněhuláka(... a pak jdeme městem..xDD a jsme vlevo xD takže naproti rossmanu xDD a ty po mě furt házíš ten blbej sníh a málem trefíš jednu paní.D...a nevíš jak mě chytnout za ruku a tak prohodíš, že máš fakt studenou ruku.a tak já tě za ni chytnu.a jdeme ruku v ruce do čajky.) a já nevím jestli tam mají otevřeno a tak si stoupnu na ten schod a dívám se jaká otevírací doba je správná a ty mě najednou obejmeš, ruky kolem ramen a hlavu si schováš do mých vlasů.) a já se červenám..
...
střípek rpzepsaného článku smutný holky ze včerejška.)

ten sepot , klidny hlas

12. july 2014 at 17:36 | yuu.
"a co kdyz jsem byla nic"
nene, toto neni me smutne obdobi, toto je muj smutny zivot.
clovek by cekal, alespon v tak mladem veku, ze bude stasten, avsak pravdou je opak.
rmouti nas myslenky a ciny, ktere jsme vykonali a nesmirily se s nimi.

poslechneme si pisen, zpivanou zlomenym hlasem, poskladanou z citatu a hledejme se v ni.
jak zname nam to prijde, ach, proc je ten zivot takovy.
kdyby, kdyby to vsak bylo jine, bylo by to lepsi.
nevime, co citime a nevime, co chceme, jsme rozpolcena srdce hledajici ukryt v jinych srdcich.
padnouci puzzli mezi dirami.
neumime utesit nasi bolest, svoji.
kde a kdy, co ?
jen slova zbytecna pronasim zde, stejne nikdy na jeho ocich odrazet se nebudou, presto zde jsou.

Chybíš mi...
uz je 16 mesicu pryc..

mám se strašně na hovno.

1. july 2014 at 3:41 | yuu.
mám se strašně na hovno.strašně dlouho se mám strašně na hovno.sere mě, že se mám na hovno.a sere mě, že ho to nezajímá.a taky mě sere, že ho to prostě vůbec nesere a klidně se přes to přešel dál, že ho vůbec nesere, že dneska je to rok, co jsme se oficiálně rozešli a mu je to úplně šumák a mě to strašně sere (píšu to vzhledem ke dni 30.6. protože jsem ještě nešla spát, takže mám prostě 30.6.) a mám se kvůli tomu na hovno.a že mi vůbec nepíše a beztak se nad tím vůbec nezamyslel.
a sere mě, že to prostě přešel jen tak, náš vztah.a že je v pohodě.a já ne.a mě sere, že já nejsem v pohodě, že mě to strašně sere a mám se kvůli tomu na hovno a on v pohodě a klidu si hraje blbý lolko.a taky mě sere, že mi provazník napsal, že kdyby se mu stalo tohle, tak by se k té holce vrátil, protože kdyby ji fakt miloval, tak by to prostě udělal.ale tebe to určitě nenapadlo a prostě.. aghhh
je to na hovno, jsem na hovno, je mi na hovno, zase sem to posrala, to není fér, vůči tobě to prostě není kurva fér.
ty chceš bejt prostě jenom šťastnej a já tě chci vidět šťastnýho, jenže chci, abys to štěstí sdílel se mnou, jenže ty ho nesdílíš a mě to sere.a taky mě sere, že já chci bejt taky šťastná, jenže to neumím, protože tu nejsi se mnou a mě to strašně sere.
a je taky na hovno, že ty ses prostě naučil žít beze mě a já bez tebe ještě ne a to je ještě víc na hovno, takže je to prostě na piču a já chci, abych mě to taky prostě kurva naučil jenže ty mě to nenaučíš, protože sem to prostě posrala zase a znovu a to mě strašně sere a je mi z toho na hovno
a venku svítá a ti zasraní ptáci zas okupujou ten debilní kolotoč a ty blbý divný "houpačky" ve tvaru kachny nebo co je to za píčovinu, na který si seděl a navíc ještě k tomu pískaj nebo co vydávaj ti ptáci za zvuky
a me to strašně sere
a chci abys to byl prostě kurva jen se mnou
a ještě víc na piču je že to prostě nebude fungovat a já si to prostě kurva nedokážu přiznat a vím že máš pravdu a vím co mi na to napíšeš a to je strašně na hovno,všechno je to tak na hovno
achjo
je mi na hovno
a všechno mě sere
i to zasraný srdce tu prostě kurva protestuje a dělá tu scény který jsou zasraně bolestivý ale mě je to jedno protože tě chci tady
chci
a chci
a chci
a prostě chci
a bez tebe to nejde
a já sem tak kurevsky egocentrická
ježiš
nána blbá
čůzo
seš kráva
zhebni
fakt už
už mě sereš
to je super
seru samu sebe , super
edit o 3 minuty pozdějc
a chce se mi brečet a zase sem se jenom probudila a brečela a bylo to tak strašně na hovno a já jsem se cítila strašně na hovno a tak sem ležela na posteli zahrabaná pod polštářema a dekou a to bylo tak strašně na hovno protože sem nemohla dýchat a tebe to taky zase nesere a mě to zase sere a nechápu proč prostě se na to nedokážu vysrat
ježíš já jsem kráva mě to tak mrdá a sere kurva už já nevím co dělat a nevím jetli sem zoufalá a chce se mi brečet a a a a a prostě chc brečet a brečet a brečet a brečet kurva už a brečet a jen ležet a brečet a čekat až přijdeš a obejmeš mě jenže to se kurva nestane protože tebe to prostě nesere a tak budu prostě ležet a brečet a brečet a budu se mít na hovno a všechno to bude ještě víc na hovno a já budu ještě víc brečet a pak mě to bude ještě víc srát a ty o tom nebudeš vědět protože si to nikdy prostě nepřečeteš a tak budu furt prostě brečet a já sem tak naštvaná a zklamaná a ono to tak strašně bolí a je to tak na hovno protože prostě život je na hovno a nic nefunguje a všechno je to zoufalý a na hovno a prostě.. prostě..prostě hovno.a poslouchám prostě depresivní písničky který jsou na hovno.a už sem slovu hovno musím prostě smát protože je to hovno tak na hovno.a ty se tomu nebudeš smát protože tě to prostě nezajímá a to je taky na hovno a já se cítím sama a to je tak na hovno a sere mě to a nechci se tak cítit ale cítím se achjo.
to je na hovno.
jsem blbá.
kráva.
čůza.
debilní.
blbá.

&you can't stop me from falling apart, 'cause my selfdestruction is all your fault

28. june 2014 at 22:54 | yuu.
Pustila jsem si písničku.A najednou byly všechny myšlenky pryč.
MINDFUCK.
Na chvíli jsem si myslela, že by to mohlo být jako dřív, že se všechno vrací zpět do starých dobrých kolejích.Ale ona to nebyla pravda.Nebyla to pravda, ve které mě držel ve svém náručí, kde jsem ležela na jeho teplé hrudi, kde jsem slyšela tlukot jeho srdce..
Byla to jen iluze, další lež, která proletěla mou hlavou, lež, která mi znovu zlomila srdce.
A i přes to všechno, věřím, že to byl dobrý den.Alespoň ta čtvrtina, kterou si z toho dne pamatuju, byla dobrá.
Byl to čtvrtek, 26.6., a já spolu s partou přátel (parta=označení pro 3 lidi, z toho 1 osoba neznámá, teď vlastně známá.) jsme se ocitli po známou trubkou, vedoucí přes potok.Mezi námi kolovala flaška Coca-coly, z jedné půlky naplněná kalnou vodou z potoka a z druhé půlky zaplněná bílým kouřem.Nebyla to tráva jako taková.Bylo to skéro, nejsilnější, co jsem kdy měla.
Kýbl.Mindfuck.Horror trip.
Myslela jsem, že umřu, kašlala jsem nejmíň 10 minut v kuse, bylo to strašně namáhavý, lapala jsem po vzduchu.A pak to přestalo.Najednou jsem se ocitla ve snu, ve kterém jsem žila.Všechno se točilo, všechno bylo mlhavé, rozmazané.A únavné.Cítila jsem, jak mi mizí duše, zatímco moje tělo kráčí po neznámé cestě.Mám pocit, že jsem vnímala každých 10 minut, které se udály.
,,Máš ještě třičtvrtě hodiny."
,,Ale ona je nemá červené."
,,Máš písničky?Pusť písničky, bude ti líp."
,,Ona má úplně bílý rty."
,,Beztak je na tripu"
,,Mám zavolat tvýmu bráchovi, že ti je špatně?"
6 vět, které si pamatuju za celou tu hodinu.Měla jsem pocit, že umírám.Umírala jsem několik hodin vkuse.Všude byla láva, skály, ze kterých jsem neustála padala a umírala, zemětřesení, při letmém dotyku na moji kůži se všechno zatřáslo, roztočilo se a já upadla.A pravda byla taková, že jsem jen kráčela vpřed a zoufale se snažila dostat do své postele, kde to se mnou jelo z kopce.
A já pořád umírala.A ožívala.Pořád dokola.
Potom se probudila a v mrtvolném stavu se dopátrala těstovin s omáčkou, nějakým způsobem si dokázala umýt vlasy, vlastně skončit v koupelně a nakonec u notebooku.
Kde jsem si s ním psala.Nevím o čem.Kde jsme skončili u skypu, u hovoru.A já se na něj mohla znovu dívat.Na jeho oči.A úsměv.Mohla jsem se znovu dívat na to, jak usíná.Na rys jeho rtů a jeho dlouhých černých řas.Znovu jsem cítila to teplo u srdce, ten pocit, že jsem znovu s ním, kdy si voláme pozdě v noci, kdy se díváme na sebe, jak usínáme.
A pak ten kouzelný moment zmizel.
A já si začala znovu pomalu uvědomovat, že to už nikdy takové nebude.
Začala jsem se znovu cítit sama, znovu jsem cítila tu bolest zlomeného srdce.Nakonec jsem došla k závěru, kdo by mě chtěl?Holka, co se skrývá na záchodě před rodičema, s knížkou o fetkách.Holka, co stojí ve sprchovém koutě, zírající přimhouřenýma očima na žíly na svých pažích, na loketní jamce a zápěstí.Stoupla jsem si před proud teplé vody, předklonila jsem se a nechala kapky vody, které dopadaly na můj krk, aby se kutálely přes tvář až k očím, kde tvořily falešné slzy.Otevřela jsem oči a vzápětí se mi do nich nahrnula voda.Štípalo to a já se narovnala.A cítila se smutně.Něco uvnitř mě se divilo, proč neprodukuju ty pravý slzy.Asi jsem na to moc smutná, hmmmm.
Je mi fakt na nic, zas.
Všechno se to dosralo, jen protože jsem si něco nalhávala.Jen protože se ve mně probudila naděje.A pak zas chcípla.A žádnej kámen mudrců ji už neoživí, ani kdyby chtěl.Je to marný, já jsem marná.
Jsem marná, nasraná, zklamaná, zničená.
A už tyhle pocity už nechci cítit.Vážně.Už ne.Mám jich plný zuby.Chci brečet.

[Edit , 29.6. ; 3.39 a.m.
proč sem to tak posrala.?]
[Edit 29.6., 15:24 , jdu brečet a nenávidět svět a nenávidět lidi a sebe!!!! ]

horror trip

26. june 2014 at 23:32 | yuu.
byl to strasny pocit.jen tak tam sedet, vnimat, ale zaroven umirat 4 hodiny vkuse.
bylo to desive, vsechno bolelo a desila jsem se.
necitim se dobre, je to divne, desive.

14/06/17

17. june 2014 at 21:23 | yuu.
zajímalo by mě, jestli ten pocit někdy zmizí.
jestli zmizí ty sny, představy, city, které byly a už nikdy nebudou.
jestli dokážu snít o něčem jiném, než o tom pocitu usínat s někým, na kom mi záleží.
skončí někdy tahle pošetilá představa?
tenhle pocit?
proč se tak zoufale snažím být na něm stále tolik fixovaná? existuje den, kdy bych měla jinou myšlenku, než tuhle?
proč když se kamkoliv podívám, vidím jen ho? copak je tohle fér?
a vůbec, byla tady někdy odpověď na otázku proč?
popravdě.. na polovinu otázek, které jsem zde vypsala, znám odpověď.
vím, že tahle představa někdy, jednoho dne, skončí.
a potom se to všechno změní, život bude lepší ..
vím, proč se snažím být na něj fixovaná, protože když není v mém srdci, cítím prázdno.
a to prázdno není bolest, je to spíš vakuum.
je to nic, jako kdyby ve mně byla nějaká ohromná díra, která mi nedovoluje cítit žádné emoce.
nebolí to.je to jen nepříjemné.šíleně nepříjemné, není to ani frustrace, spíše citová deprivace.
nekončící citová deprivace a já nevím co s ní.mám pocit, že se každou chvíli zblázním.
a potom to přijde.myšlenka, která ukončí ten iritující pocit uvnitř mě.myšlenka na něj, po které okamžitě následuje realizace toho, že už tu není.
a znovu.a dokola.
každý den si musím připomínat, že zmizel.
a každý den si musím říkat, jak je nehorázně absurdní tady psát článek o tom, jak to konečně končím, ten koloběh blbosti.
kolikrát jsem si to řekla? milionkrát?

[Edit | 14/06/17 ; 23:18 | konečně jsem se odhodlala zůstat vzhůru, nebo spíš k napsání článku po 23.hodině večerní (pochopte, klidně přidám článek v 1 ráno, jenže poslední týden na tom nejsem fyzicky a psychicky dobře.nic závažného, jen neskutečný stres ze školy.a nespavost s depkou, jako vždy.) , kdy mám nejlepší nápady na sepsání článku.a že těch nápadů za poslední 2 noci bylo.(až jsem se z toho musela rozbrečet.)
tím se dostáváme k mému dnešnímu 53 minutovému cestování vlakem, kde jsem usnula.a než jsem udělala pápa výhledu z okýnka, napadla mě super kravina.
Kdy? Kdy jsem vyměnila články o totálních kravinách, za články, vznikajíc z mých depresí (a vlastně dospívající marnivosti), plných emocionálních sraček?
kam jsem zahrabal rubriku " reklamy sem" , téma týdne "bláblá" , SBééééčka , Soutěž o "ňákou kravinu, co mě napadne" ..
kde jsou ty články, kde jsem řešila "mám si koupit plavky nebo tílko?" ..nebo recenze na seriály, kecy o metinu (Dear LOL, i know we're not gonna break up.hope.till i find st new), no prostě o všem, co mě nijak neničilo.
kdy jsem se proměnila v sotva přežívající mumii, s kruhy pod očima a vyschlými rty? proč se ze mě stal jebnutej psychopat, píšící o nehorázných píčovinách (tzn. "bééé, je mi na hovno" ; "béééé, všechno se sere" etc..)

jdu spát / poslouchat uřvaný zpěváky, zpívající o vedlejších účincích umírání (jako například život) - inspirace Johnem Greenem a jeho The fault in our stars.Mám chuť vyškrábat oči těm, kteří všude postujou "okay? okay" "it's a metaphor" FUCK YOUR METAPHOR, YOU FUCKING FUCK ]
P.S.: fotka, kterou strkám snad do každýho 5.článku.skoro ke všemu.kamkoliv.vždycky.
ale mám ji ráda, suprově nostalgická, vy víte.taková ta šťastná.

close the door, please.

14. june 2014 at 1:24 | yuu.
ne, dnes večer nebudu vysmátá, dnes večer nebudu přiopilá a high.
dnes budu střízlivá, oči budou otevřené dokořán, nohy budou pevně stát na zemi, hlava se nebude vznášet v nekonečném prázdnu.
nebudu žadonit, aby se otevřely zamknuté dveře, nebudu žadonit, prosit o otevření, o povolení vstoupit do pokoje, kde budu jen pro smích.nebudu se ponižovat.už nikdy víc.
dnes to budu já, kdo vstane a otočí se.budu ta, která zavře ty dveře a nepustí tě už nikdy dovnitř.
zamknout na sedm západů.
jediný klíč k otevření dalších dveří.

kytka xx.

29. may 2014 at 23:37 | yuu.
nedokazu napsat nic chytryho,
vypoustim jen kydy.
boze, rekni mi proc jsem tak strasnej clovek. :D
mela jsem vubec pravo se narodit.?

moc, je toho moc !

20. may 2014 at 23:43 | yuu.
myslím, že to nepřejde, nechce to přejít.
bolí to.stále a pořád.

bylo toho moc.
moc informaci, moc nas,
zlikvidujte to !
prerusta vam to pres hlavu,
nevidime hvezdy na nocnim nebi,
vsechno se mlzi,
vsude je tma.

nikdo to ale nevnimal,
byli az moc uneseni proudem,
proudem vedeni, mysleni
predsudku a naivnosti
proudem zivota.
zmizeli !

nikdo nemel sanci je najit
jen oni to vedeli,
ale uz nechteli,
protoze se dusili,
nemohli dychat a zazili bolest.
vzdali to.
nadeje jim umrela.

14/05/03

3. may 2014 at 16:57 | yuu.
LAUGH AT THE GIRL WHO LOVED TOO EASILY
!!!!
je tu vubec nekdo ?
nikdo
a zase se ptam proc
nic hlubsiho se v tom nenajde, nic hlubsiho v tom vlastne ani neni
jen flashback minulosti
jejejej..

kde

26. april 2014 at 18:16 | yuu.
pozdrav ji
rika si smrt
vstanes
projdes kolem ni a pozdravis ji , bezstarostne
a tak to jde dal a dal a ona te pozoruje , diva se na tvoje chyby
potom prijde ten den , oslovi te a zasepta ti zvlastni slova , ktera ti ulpi v hlave
myslenky se zacnou tocit a ty nevis , kde jsi
vsude kolem sebe vidis temno , a bolest ktera se snasi nad tebou
a pak na tebe vsechna ta bolest spadne ,
prispendli te k zemi svymi ostrymi vzpominkami , svym trapenim
a ono to boli , a ty places.
a cekas , co se stane , cekas na toho , kdo ti pomuze
ale .
nikdo
ses tam s ni , ona te furt pozoruje a ceka , az si vzpomenes na ty slova , co ti rekla
vyzaduji splneni
zaskripalo to
moc pozde a je pryc.
bylo to zbytecne ? stale se nikdo neradoval , bylo vic place , rekla bych . a mezi temi vodopady slanych slz se preci jen nasel jeden usmev .
usmivala se ona , tim nejstastnejsim a nejzarivejsim usmevem .
Smrt se usmivala.

i was bleeding

5. april 2014 at 16:01 | yuu.
a kdyz se podivam zpatky, na to misto, kde jsem kdysi bezvladne lezela a brecela.
premyslela k cemu je zivot bez nej a pozorovala hvezdy na nočním nebi,
plna ocekavani, ze ke mne prijde, prekvapi me a rozesmeje...
ne, nechci vidět to misto.
nechci videt to parkoviste,
ani myslet na ten den.
nevim, jestli mi chybi.
...
a znovu a zase si zaseptam tu nesmyslnou vetu..
"vzdyt ho ani neznas" ..
neznam.
jak muzu citit neco k nekomu, koho neznam.
blbost, blbost..

14/04/01

1. april 2014 at 19:55 | yuu.
ale jo, žiju, pořád, stále ještě, furt
asi tu mám hodně článků ...
nevím, jsem roztěkaná (prosím ne ROZSTEKANA)
mám dobrou náladu - tzn.: článek o mým mírumilovným, na hovno rozpadajícím se, životě
no, školu kurvím (co se týče matfyz a chemie), kromě jazyků (hahah)
dnes jsem se cítila nejvíc na pohodu, sice nervy jak nevímcopaneboze (a že byly větší, než ty, který jsem měla před čtvrtletkou), protože jsem jela 28 minut dalekoo buseeeem, za někým, na koho jsem se fakt těšila.i když měl přijít asi hodinu potom.

a pro moje překvapení přišel i s tou kámoškou ( a pro ještě větší překvapení, přišel i nějaký weirdo, nic ve zlém ) .. a ten, kvůli kterýmu jsem (prý,možná, beztak se se mnou nebavil) tam přijela nepřišel, protože se pohádal se svou gf.
no, řekněme:d omujbozejsemstastnazenedokazudatdohromadymyslenkylol
že jsme sli pro toho kámoše, který se naštval, řikejme mu.. N. tak jsme sli pro nej. ten trucoval v parku s tím, že nikam nepůjde a pořad si hrál se skejtem, a já chtěla na Jadranskou zmrzlinu, a kámoška (které budeme říkat L.) začala být nervní. tak zavolala gf (která bude M.) od N. a ta byla naštvaná, tak se chytli.
Nakonec jsme to s tím kámošem vzdali a šli jsme já, L. , Weirdo a Mr.OMGCUTESMILEGORGEOUSEYES( J. ) na zmrzlinu, muhah.
a pak jsme seděli u té zmrzliny a povídali si. o J. jsem se nakonec dozvěděla, že je fakt chytrej, jako chytrej jako CHYTREJ.
a že má MatFyz mozek (který jsem btw, dnes potřebovala, nakonec jsem vypočítala 1 příklad) a má asi hodně dobrou paměť na takové věci, ve stylu, po kom byla pojmenovaná Amerika, hl.město Inků ETC.
i felt like shit
moc chytří byli na mě, aspon on
ahhhh, ty jeho ociiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii.
pak jsme zavolal N. a M. jestli nechcou jít s náma (udobřili seeee^^) a tak jsme šli, sedli na takovej play, N. skejtoval, J. tomu jsem se smála, protože mu to moc nešlo (beztak má ten skejt snad pro ozdobu ^^) a pak si hráli s hakisákem (kterej jsem btw šlohla ^^ )
já, M. a L. jsme si povídaly a bylo to celkem fajn, i když jsem si myslela, že M. mě nemá ráda x,x
no a bylo to celkově ok, moc jsem si s J. nepokecala, ale je vtipnej, občas dětinskej, občas aaaaaaaw <3
a má krásný oči.
vážně moc moc moc pěkný.
takovou barvu jsem ještě nikdy neviděla, přísahám.
taková světle modrá s nádechem šedé nebo.. prostě aa, jak to popsat.
bylo to skvely, bylo slunko, byla zábava (hlavně zmrzlina) :> i'm happy ^^
 
 

Advertisement