December 2014

Lykke Li - No one ever loved

26. december 2014 at 0:40 | yuu. |  memories
srát na to , už fakt.

24.12.2014

24. december 2014 at 1:19 | yuu. |  memories
celej tenhle blog je o sračkách.
zmatený mysli.
neseřazených myšlenek.
šílených výjevech.

je to k ničemu.
když si řekneš, že to zakopeš a už nevykopeš, tak v hloubi duše víš, že to stejně jednou vyleze nahoru.stejně jako lež.a podvody.ty nikdy nezameteš pod kobereček, aniž by si toho někdo nevšimnul.jednou to prostě musí spatřit světlo světa.

říkáš si, že nevíš, co je špatně.
cítíš se zmateně a všechno kolem tebe tě sere.
ty zoufalej sedíš sám v místnosti-zírajíc prázdným pohledem ven z okna na ty šedý mraky.přemýšlíš, co se tak mohlo posrat, nemůžeš přijít na ten důvod.asi z toho šílíš, nevíš co dělat, šílíš, křičíš, žádáš o pomoc.a nakonec pochopíš, že pomoc si musíš sám sobě.

tolik lidí kolem tebe, tolik lidí, kterým bys mohl věřit, jen vybrat si tu správnou, ale ono je to těžký.a když už si vybereš ty správný.. tak ono je to vlastně furt těžký se jim s něčím svěřit.a proč vlastně? no, oni mají své problémy, nezatěžuj je svými.a tak si na to sám.

život je pro mě matematickej problém, který neumím vyřešit.a nevím ani jak na něj.nechci se dívat na ostatní, jak se trápěj ve svým smutku s tím, že nikoho nemaj.
proč to tak je?proč je to tak šíleně sobeckej svět, kde to nejhorší, bolest, se sdílí, ale radost si člověk nechává jen pro sebe a nesdílí ji stejně jako tu bolest? však každej chce bejt šťastnej.

nevím co je pravdy na tom, že je každej člověk na všechno sám. "každej člověk je na všechno sám" ... tak tahle věta mi utkvěla v mysli, tehdy mně probodla srdce a vlastně zabila něco ve mně."ne,to není pravda, nikdo není na nic sám"-moje reakce plss.myslím,že všechna tahle "přátelství" je jen hra.do doby, kdy se k tomu druhému chováme dobře, tak je všechno ok.když něco poserete, tak už tahle hra končí.
celou dobu, kdy za tebou stojím, i když vím, že děláš chybu, i když mi to ubližuje, sere mě to, ubližuje to tobě a lidem kolem tebe, tak furt za tebou stojím.na tohle jsi asi zapomněl, zapomínání je lidské, ale proč si teda pamatuješ jen tu chvíli, kdy jsem to jednou podělala? a skončí to větou, že o vás přijdu.
asi to zamrzí.asi to o vás něco vypovídá.
proč si hrajeme na kamarády? jaký to má benefity, řekněte.
takže jo.každej je na to všechno sám, i když je obklopenej "kamarády" a kamarády.asi jeden človek ze statisíce by kvůli vám skočil,jen aby vás zachránil.a to si pamatujte.teda, ehm, já bych to asi před měsícem a půl ještě udělala.teď už mi nezbývá skoro nikdo.

jo, už je to rok, jo, minulej rok 24.12. jsem se dozvěděla, že jseš s nějakou jinou holkou, jo, smála jsem se tomu, ale ublížilo mi to. jo, za 3 dny se s tebou zase loučím, jo, na silvestra ti zas volám, jo, v lednu 1.1. kvůli tobě zas šíleně brečím.jo,.. pak to následuje celej rok až do týhle doby, kdy sedím a píšu tenhle zasranej článek plnej hoven,kdy se mi strašně točí hlava, protože už druhým dnem nespím a nevím proč, kdy jsem zas měla dva jointy a těch pár hodin otupělosti mi pomohlo od všeho.úplně mě to sere.
.. že tě mám ještě furt ráda.. a je mi z toho smutno.. a ještě víc mi bude smutno, až nastane únor a mně dojde, že tou dobou jsem tě ztratila, až si uvědomím, že to bude rok, kdy jsem tě DOOPRAVDY ZTRATILA.možná to někdy přejde.

co z toho vyplývá?
že chci bejt šťastná, za každou cenu, že dělám pičoviny, že to pomáhá na chvíli.
že se chvílema cejtím šťastná a nic mě netrápí.a na druhou stranu mi dojde, že sem zas úplně v prdeliiii.
je to na hovno, tyhle vánoce.
strávený na hřbitově a v nemocnici.
ach bože, někteří lidi by dali cokoliv za to,aby mohli žít a já bych chtěla nejradši umřít.
srát to.
jo a nejvíc mě sere asi tohle - petane jestli čteš tenhle blog, tak jdi do prdele, protože už se mnou nemáš co dělat, neměl bys tu nic dělat.fakt nemám náladu myslet na to, že někdo jako ty to tu čte.
a dík za knihu, ale už sem si ji koupila v neděli.:-) jo a kdyby sis myslel, že je nějakej odstavec o tobě, no, tak ne, není.:D

One OK rock - Pierce

22. december 2014 at 12:08 | yuu. |  songs

I can be by your side.
a vlastně seš furt jedinej člověk, kterýmu bych podala pomocnou ruku..:)

2014 fuck it

21. december 2014 at 23:51 | yuu. |  memories
leden
- 1.1.2014 půlnoc-podnapilý vykousnutí s nejlepší kámošem od exbf (se kterým jsem se rozešla 30.12.2013)
- zjištění, že láska mého života,se na mě vysrala:-))))))
- období deprese a tak

únor
- hádka s tzv.láskou mého života:-)
- definitivně se na mě vysral
- pokus o sebevraždu

březen
- vlastně jsem to přežila
- lyžák, šlo to, ale bylo to na hovno
- holanďani, výměnný pobyt
- furt deprese
- weed čtyřievr
- podrazilo mě asi 31458653214689 lidí, kterým jsem věřila (kecám, 3 lidi, kterým sem věřila:-)))

duben
- 1 den dobrý nálady!!!!!!!!!!!!! (zábřeh forever)
- pobyt v holandsku na týden (šlo to:D)
- narozeniny (zas se na mě vysrala)
- na hovno, hovno, deprese a hovno

květen
- nemocná
- cunning single lady:-)))))
- furt na mě sere, furt z toho mám depresi, celej blog o něm

červen
- nedávám školu
- začínám se dívat na sherlocka
- posral se třídní výlet tím, že se ožral kluk a skončil na jipce
- kyberšikana, šikana, krádeže, pomluvy
- deprese pořád :D něco sem zase posrala
- zhulená na sračku si volám na skype s tzv. láskou mého života, vypadá to, že je všechno při starým a já budu happy a vrací se mi naděje
- další den mi tu naději vzali,pošlapali a zabili

červenec
- asi umřu, pořád brečím
- furt brečím
- hraju lolko a snažím se si vymýt mozek
- hulím a brečím a hraju lolko

srpen
- ALEXANDR U ME PRESPAVA!!!!!!!!!!!!!!!♥
- ne, fakt mu na mě nezáleží
- karlovy vary:)))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))) napiču probrečený kvůli němu:-)))
- chci umřít
- zase chci umřít
- končím u psycholožky, objednaná jsem na září
- asi to nedám :DDDDD začínám kouřit.
- brečím a kouřím a piju kafe a nespím a řežu se again

září
- zajebávám
- deprese
- cvokařka
- probrečený noci
- začínám se bavit s random guyem
- taneční
- hulíme po tanečních :D

říjen
- mám se na piču
- brečím po každých tanečních (nj,moc sem s ním chtěla tančit)
- z wtf důvodu se dávám dohromady s random guyem
- mám se celkem na hovno a fajn, mám pocit, že se to všechno lepší
- kámoši na mě serou
- hulíme a pijem po tanečních :D
- umřel mi děda
- babička jde do nemocnice
- je mi mizerně, nechodím do školy

listopad
- kámoši na mě serou :DDDDD
- je mi na piču
- necítím se šťastná s random guyem
- začínám chodit do tancáku (já už nechci)
- začínám se bavit s jedním hajzlem
- furt hulíme po tanečních a pijem :D
- mám prodlouženou
- láska mého života (je to fakt sarkastický pojmenování :D) mi napsala:-))) a začala rozebírat náš vztah :-)))
- je mi ještě víc na piču
- po několika letech.. se s ním loučím doopravdy.. sayonara .. rozloučení

prosinec
- začínám být svině :-))) (a hele, kdopak je spouštěč, jé, Ahoj Hany, tak si ze mě udělal hajzla:))))))))
- nemocná na 3 týdny
- byla jsem ve Vídni, kde jsem se začala bavit víc s tím hajzlem z listopadu
- přijela Kimiiii♥ (po 2 letech!!) a společně jdeme na gymplovskej stužkovák, kde se bavím s tím hajzlem:-))
- kámoška se na mě vysere
- začínám se hádat s random guyem
- chodím ven s hajzlem
- jsem v paříži a je to napiču
- máme pauzu s random guyem
- začínám mít ráda hajzla
- poznávám týpka, co vypadá jako tobi z pll
- začínám mít ráda týpka, co vypadá jako tobi
- jsem v olmu u sestřenky
- píšu tenhle článek
- budoucnost zbývající v prosinci? jdu ven s týpkem, co vypadá jako tobi, jdu ven s hajzlem, protože jsem ho začala mít víc ráda, mám pořád pauzu s random guyem a chci konec, necítím se šťastná, podle mě je všechno na hovno, posrala sem si to s kámoškou, vlastně se všema, vlastně mi ukázali, jací doopravdy jsou, půjdu na oslavu osmnáctin kámošky, a pak už jen silvestr
- /edit 22.12.2014 : random guy se se mnou rozešel/
a jak to dopadne všechno? to je ve hvězdách
( vysvětlení - HAJZL s velkým H - kluk, co vyjebává s holkama, zlomil asi 4131496 holkám srdce, chodí s 10 holkama naráz a pak na ně sere:)))))))))))))))))))))))))))))))))))) a já jsem jedna z nich (y)))

random guy - je weird, mám ho ráda, ale ne tolik jako předtím..
týpek - :D je hustej)

poslední dobou, asi 2 týdny jsem nad sebou přemýšlela.
co je špatně? co se stalo, kde je ten zlomovej bod, kterým to všechno začalo.
a co je vlastně to "to"?
je to těžké na vysvětlení a možná i těžší na pochopení.
vím, že jsem tím ublížila hodně lidem, kteří pro mě byli důležití.
ale myslím, že je na čase to změnit, ne?
je prosinec, 22., rok 2014 a já se cítím, jako kdyby mě něco mělo brzo zabít.
vím, že jsem posrala mrdu věcí.
že jsem se oficiálně vysrala na školu.
na lidi, který mám ráda (až na Alexandra a Efču)
na vlastní zásady, které bych nikdy v životě neporušila.
A CO JAKO?
a teď se ze mě stává ten hnusnej špatnej, sobeckej hajzl, kterýmu je to úplně šumák...
vlastně se tomu musím smát, proč se tak stalo? je to šíleně ironický.
pokaždý, ale pokaždý, když si řeknu, že se na něj vybodnu, udělám nějakou pičovinu (a tohle je ta druhá největší, kterou jsem kdy udělala, vlastně dělám)
myslím, že kdyby jsi mě znal, tak to pochopíš, i když je to nepochopitený, že já taková vlastně nejsem, že jsem úplně jiná a že je to pro mě teď těžký, (ale nezáleží na tom jak moc je to těžký, takhle bych se neměla chovat a nemám na to právo) protože.. prostě.. mám pocit, že jsem ho zase ztratila a ten pocit, který jsem měla, když jsem byla s ním, je nenahraditelný.
a i když je to sračka a i když vím, že někdo přijde a nahradí ho a já budu mnohem víc šťastná.. tak si nemůžu pomoc, stejně na něj myslím každý den.. stejně mě zajímá, jak se má, že ve 22 se vrací domů, protože musel pomáhat rodičům, že hraje lolko, že možná potom jde ven pít...
mám plyšáka, pana pandu, dostala jsem ho od něj 12/12/15 na nádraží, a je to ten nejkrásnější dárek, který jsem mohla dostat..
to, že jsem ztratila nějakou osobu, nadobro, neznamená, že je všechno v kýblu a taky bych se tak neměla chovat, jenže já se tak chovám, hledám rozptýlení, abych na to nemusela myslet a ono je to těžký.
a taky jsem se svým chováním dostala do těžké situace (ze které je lehké vyplout, jenže jsou v tom city)
vysrala jsem se na všechno, začala se chovat jak mrcha, jen abych našla něco, co mě dělá šťastnou a ono zatím hovno...:)

co znamená název blogu?
therapy - All time low-Therapy, píseň, kterou jsem poslouchala na začátku roku, když mi ublížil a pojmenovala jsem tím i tumblr.. řekla jsem si, že až budu v pořádku, až mi jeho slova nebudou ubližovat a jeho nepřítomnost ničit, tak přejmenuju svoje tumblr a tenhle blog nechám upadnout do zapomnění.

1 day, 3 autumns - znamená to, že vám někdo tak moc chybí, že jeden den se vám zdá dlouhý jako 3 roky ...
a víš co Hany? já to tak furt mám a ten blbej plyšák furt na mě čumí:)

Goo Goo Dolls-Iris

16. december 2014 at 20:36 | yuu. |  songs
ne, že by se to všechno (zase) sesralo.
ne, že by to byly zítra 2 roky.. :)

ne,.. ne,,,

10. december 2014 at 0:32 | yuu. |  memories
ne,ne.
ne.
ne.
nech toho.
přestaň.
nech toho.
nemysli na to.
to bude dobrý.
to vyšumí.
nech toho.
tohle se stává.
nech toho.

14/12/01

1. december 2014 at 14:11 | yuu. |  memories
ok, za 2 týdny přesně to budou 2 roky (co bych s ním byla)
whatevs.
je to pryč. (vlastně on, vzpomínky jsou furt)
whatevs.
furt mě to žere. (ale ne tolik, vlastně možná jo)
je to napiču (nevím co přesně)
krvácí mi prokousnutej ret (protože jsem se nudila)
chladne mi čaj (vlastně je už ledovej)
sere mě to temno tady (neschopna roztáhnout závěsy)
chci hrát lolko (myš spadla na zem)
měla bych něco sežrat (hlad není, ale uzdravit se musím)
mám bordel na posteli (nechce se mi uklízet)
musím si vzít prášky (nevím kde jsou)
jsem unavená (není z čeho)
a taky na sebe nasraná (za všechno)
vlastně mi ta krev aji chutná (má hustou chuť, zapomněla jsem na ni)
tenhle článek měl mít nějakej smysl (ale zapomněla jsem)
chybí mi. (spíš ne, mám prázdnej pocit)
nebaví mě žít (život je moc namáhavej, huh)
jdu spát (nevím co dělat)

nemůžeš mě prostě pochopit?
ty si myslíš, že když jsi to zažil, tak to chápeš?
ale každej cit je jinej, každej cítí jinak
ani nevíš , co se všechno stalo
ty mě totiž nechceš pochopit
a já nemůžu být s někým takovým
jsem zlomená, můžeš to konečně přijmout?
nesnažíš se mě dát dohromady.
ty čekáš, že samotná tvoje existence v mém životě mě dá dohromady.
ale víš co?
je to jako kdyby si stál vedle roztříštěného skla a čekal, až se ty kousky začnou sami od sebe slepovat
lel, ne.
já jsem se fakt snažila.celej rok jsem se snažila, i když to strašně bolelo.
ale už nemám sílu, posledních pár měsíců prostě ne.nemám na to.
vzdávám to.. už se nebudu snažit ten pocit zakopat.
nechávám ho, aby mě pohltil a sebe, ať si na to zvyknu.