&you can't stop me from falling apart, 'cause my selfdestruction is all your fault

28. june 2014 at 22:54 | yuu. |  memories
Pustila jsem si písničku.A najednou byly všechny myšlenky pryč.
MINDFUCK.
Na chvíli jsem si myslela, že by to mohlo být jako dřív, že se všechno vrací zpět do starých dobrých kolejích.Ale ona to nebyla pravda.Nebyla to pravda, ve které mě držel ve svém náručí, kde jsem ležela na jeho teplé hrudi, kde jsem slyšela tlukot jeho srdce..
Byla to jen iluze, další lež, která proletěla mou hlavou, lež, která mi znovu zlomila srdce.
A i přes to všechno, věřím, že to byl dobrý den.Alespoň ta čtvrtina, kterou si z toho dne pamatuju, byla dobrá.
Byl to čtvrtek, 26.6., a já spolu s partou přátel (parta=označení pro 3 lidi, z toho 1 osoba neznámá, teď vlastně známá.) jsme se ocitli po známou trubkou, vedoucí přes potok.Mezi námi kolovala flaška Coca-coly, z jedné půlky naplněná kalnou vodou z potoka a z druhé půlky zaplněná bílým kouřem.Nebyla to tráva jako taková.Bylo to skéro, nejsilnější, co jsem kdy měla.
Kýbl.Mindfuck.Horror trip.
Myslela jsem, že umřu, kašlala jsem nejmíň 10 minut v kuse, bylo to strašně namáhavý, lapala jsem po vzduchu.A pak to přestalo.Najednou jsem se ocitla ve snu, ve kterém jsem žila.Všechno se točilo, všechno bylo mlhavé, rozmazané.A únavné.Cítila jsem, jak mi mizí duše, zatímco moje tělo kráčí po neznámé cestě.Mám pocit, že jsem vnímala každých 10 minut, které se udály.
,,Máš ještě třičtvrtě hodiny."
,,Ale ona je nemá červené."
,,Máš písničky?Pusť písničky, bude ti líp."
,,Ona má úplně bílý rty."
,,Beztak je na tripu"
,,Mám zavolat tvýmu bráchovi, že ti je špatně?"
6 vět, které si pamatuju za celou tu hodinu.Měla jsem pocit, že umírám.Umírala jsem několik hodin vkuse.Všude byla láva, skály, ze kterých jsem neustála padala a umírala, zemětřesení, při letmém dotyku na moji kůži se všechno zatřáslo, roztočilo se a já upadla.A pravda byla taková, že jsem jen kráčela vpřed a zoufale se snažila dostat do své postele, kde to se mnou jelo z kopce.
A já pořád umírala.A ožívala.Pořád dokola.
Potom se probudila a v mrtvolném stavu se dopátrala těstovin s omáčkou, nějakým způsobem si dokázala umýt vlasy, vlastně skončit v koupelně a nakonec u notebooku.
Kde jsem si s ním psala.Nevím o čem.Kde jsme skončili u skypu, u hovoru.A já se na něj mohla znovu dívat.Na jeho oči.A úsměv.Mohla jsem se znovu dívat na to, jak usíná.Na rys jeho rtů a jeho dlouhých černých řas.Znovu jsem cítila to teplo u srdce, ten pocit, že jsem znovu s ním, kdy si voláme pozdě v noci, kdy se díváme na sebe, jak usínáme.
A pak ten kouzelný moment zmizel.
A já si začala znovu pomalu uvědomovat, že to už nikdy takové nebude.
Začala jsem se znovu cítit sama, znovu jsem cítila tu bolest zlomeného srdce.Nakonec jsem došla k závěru, kdo by mě chtěl?Holka, co se skrývá na záchodě před rodičema, s knížkou o fetkách.Holka, co stojí ve sprchovém koutě, zírající přimhouřenýma očima na žíly na svých pažích, na loketní jamce a zápěstí.Stoupla jsem si před proud teplé vody, předklonila jsem se a nechala kapky vody, které dopadaly na můj krk, aby se kutálely přes tvář až k očím, kde tvořily falešné slzy.Otevřela jsem oči a vzápětí se mi do nich nahrnula voda.Štípalo to a já se narovnala.A cítila se smutně.Něco uvnitř mě se divilo, proč neprodukuju ty pravý slzy.Asi jsem na to moc smutná, hmmmm.
Je mi fakt na nic, zas.
Všechno se to dosralo, jen protože jsem si něco nalhávala.Jen protože se ve mně probudila naděje.A pak zas chcípla.A žádnej kámen mudrců ji už neoživí, ani kdyby chtěl.Je to marný, já jsem marná.
Jsem marná, nasraná, zklamaná, zničená.
A už tyhle pocity už nechci cítit.Vážně.Už ne.Mám jich plný zuby.Chci brečet.

[Edit , 29.6. ; 3.39 a.m.
proč sem to tak posrala.?]
[Edit 29.6., 15:24 , jdu brečet a nenávidět svět a nenávidět lidi a sebe!!!! ]
 


Comments

1 Miss Nothing Miss Nothing | Web | 29. june 2014 at 0:50 | React

Někdy je potřeba utéct z reality. Pak už jen záleží na tom, jestli se do ní chceme vrátit a nebo ne.

Naděje nás dokáže držet při životě. A nebo naopak zničit.

2 steel32 steel32 | Web | 30. june 2014 at 21:31 | React

ale neee, já nechci aby ses takhle cejtila :(( já ti snad pošlu poštou nějaký bonbóny :D
a třeba to bude zase jako předtim, a třeba ještě lepší, oujéé! uvidíš :* hlavně máš mě ♥ já tě budu vždycky milovat :DD

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement