June 2014

&you can't stop me from falling apart, 'cause my selfdestruction is all your fault

28. june 2014 at 22:54 | yuu. |  memories
Pustila jsem si písničku.A najednou byly všechny myšlenky pryč.
MINDFUCK.
Na chvíli jsem si myslela, že by to mohlo být jako dřív, že se všechno vrací zpět do starých dobrých kolejích.Ale ona to nebyla pravda.Nebyla to pravda, ve které mě držel ve svém náručí, kde jsem ležela na jeho teplé hrudi, kde jsem slyšela tlukot jeho srdce..
Byla to jen iluze, další lež, která proletěla mou hlavou, lež, která mi znovu zlomila srdce.
A i přes to všechno, věřím, že to byl dobrý den.Alespoň ta čtvrtina, kterou si z toho dne pamatuju, byla dobrá.
Byl to čtvrtek, 26.6., a já spolu s partou přátel (parta=označení pro 3 lidi, z toho 1 osoba neznámá, teď vlastně známá.) jsme se ocitli po známou trubkou, vedoucí přes potok.Mezi námi kolovala flaška Coca-coly, z jedné půlky naplněná kalnou vodou z potoka a z druhé půlky zaplněná bílým kouřem.Nebyla to tráva jako taková.Bylo to skéro, nejsilnější, co jsem kdy měla.
Kýbl.Mindfuck.Horror trip.
Myslela jsem, že umřu, kašlala jsem nejmíň 10 minut v kuse, bylo to strašně namáhavý, lapala jsem po vzduchu.A pak to přestalo.Najednou jsem se ocitla ve snu, ve kterém jsem žila.Všechno se točilo, všechno bylo mlhavé, rozmazané.A únavné.Cítila jsem, jak mi mizí duše, zatímco moje tělo kráčí po neznámé cestě.Mám pocit, že jsem vnímala každých 10 minut, které se udály.
,,Máš ještě třičtvrtě hodiny."
,,Ale ona je nemá červené."
,,Máš písničky?Pusť písničky, bude ti líp."
,,Ona má úplně bílý rty."
,,Beztak je na tripu"
,,Mám zavolat tvýmu bráchovi, že ti je špatně?"
6 vět, které si pamatuju za celou tu hodinu.Měla jsem pocit, že umírám.Umírala jsem několik hodin vkuse.Všude byla láva, skály, ze kterých jsem neustála padala a umírala, zemětřesení, při letmém dotyku na moji kůži se všechno zatřáslo, roztočilo se a já upadla.A pravda byla taková, že jsem jen kráčela vpřed a zoufale se snažila dostat do své postele, kde to se mnou jelo z kopce.
A já pořád umírala.A ožívala.Pořád dokola.
Potom se probudila a v mrtvolném stavu se dopátrala těstovin s omáčkou, nějakým způsobem si dokázala umýt vlasy, vlastně skončit v koupelně a nakonec u notebooku.
Kde jsem si s ním psala.Nevím o čem.Kde jsme skončili u skypu, u hovoru.A já se na něj mohla znovu dívat.Na jeho oči.A úsměv.Mohla jsem se znovu dívat na to, jak usíná.Na rys jeho rtů a jeho dlouhých černých řas.Znovu jsem cítila to teplo u srdce, ten pocit, že jsem znovu s ním, kdy si voláme pozdě v noci, kdy se díváme na sebe, jak usínáme.
A pak ten kouzelný moment zmizel.
A já si začala znovu pomalu uvědomovat, že to už nikdy takové nebude.
Začala jsem se znovu cítit sama, znovu jsem cítila tu bolest zlomeného srdce.Nakonec jsem došla k závěru, kdo by mě chtěl?Holka, co se skrývá na záchodě před rodičema, s knížkou o fetkách.Holka, co stojí ve sprchovém koutě, zírající přimhouřenýma očima na žíly na svých pažích, na loketní jamce a zápěstí.Stoupla jsem si před proud teplé vody, předklonila jsem se a nechala kapky vody, které dopadaly na můj krk, aby se kutálely přes tvář až k očím, kde tvořily falešné slzy.Otevřela jsem oči a vzápětí se mi do nich nahrnula voda.Štípalo to a já se narovnala.A cítila se smutně.Něco uvnitř mě se divilo, proč neprodukuju ty pravý slzy.Asi jsem na to moc smutná, hmmmm.
Je mi fakt na nic, zas.
Všechno se to dosralo, jen protože jsem si něco nalhávala.Jen protože se ve mně probudila naděje.A pak zas chcípla.A žádnej kámen mudrců ji už neoživí, ani kdyby chtěl.Je to marný, já jsem marná.
Jsem marná, nasraná, zklamaná, zničená.
A už tyhle pocity už nechci cítit.Vážně.Už ne.Mám jich plný zuby.Chci brečet.

[Edit , 29.6. ; 3.39 a.m.
proč sem to tak posrala.?]
[Edit 29.6., 15:24 , jdu brečet a nenávidět svět a nenávidět lidi a sebe!!!! ]

horror trip

26. june 2014 at 23:32 | yuu. |  memories
byl to strasny pocit.jen tak tam sedet, vnimat, ale zaroven umirat 4 hodiny vkuse.
bylo to desive, vsechno bolelo a desila jsem se.
necitim se dobre, je to divne, desive.

Ed Sheeran-Afire love..

26. june 2014 at 0:11 | yuu. |  songs
já nevím, jak se cítit.
já se necítím dobře.
něco je špatně.
cítím se v nebezpečí.
...

Ed Sheeran-Photograph

22. june 2014 at 22:43 | yuu. |  songs

protože tam navždy zůstaneme spolu.
fotografie, ležící v krabici, v poslední zásuvce, spolu s dopisy.a předměty.
v té zásuvce leží naše láska.
ta nekonečná láska, sahající až ke hvězdám, která nikdy nevyhasne.
tam budeme spolu a nic, nikdo nás nerozdělí...

kde jsi? chybíš mi. vrať se...
bolí mě u srdce, vědět, že jsem byla ta nejhorší věc, osoba, kterou jsi v životě potkal.
bolí to.

14/06/17

17. june 2014 at 21:23 | yuu. |  memories
zajímalo by mě, jestli ten pocit někdy zmizí.
jestli zmizí ty sny, představy, city, které byly a už nikdy nebudou.
jestli dokážu snít o něčem jiném, než o tom pocitu usínat s někým, na kom mi záleží.
skončí někdy tahle pošetilá představa?
tenhle pocit?
proč se tak zoufale snažím být na něm stále tolik fixovaná? existuje den, kdy bych měla jinou myšlenku, než tuhle?
proč když se kamkoliv podívám, vidím jen ho? copak je tohle fér?
a vůbec, byla tady někdy odpověď na otázku proč?
popravdě.. na polovinu otázek, které jsem zde vypsala, znám odpověď.
vím, že tahle představa někdy, jednoho dne, skončí.
a potom se to všechno změní, život bude lepší ..
vím, proč se snažím být na něj fixovaná, protože když není v mém srdci, cítím prázdno.
a to prázdno není bolest, je to spíš vakuum.
je to nic, jako kdyby ve mně byla nějaká ohromná díra, která mi nedovoluje cítit žádné emoce.
nebolí to.je to jen nepříjemné.šíleně nepříjemné, není to ani frustrace, spíše citová deprivace.
nekončící citová deprivace a já nevím co s ní.mám pocit, že se každou chvíli zblázním.
a potom to přijde.myšlenka, která ukončí ten iritující pocit uvnitř mě.myšlenka na něj, po které okamžitě následuje realizace toho, že už tu není.
a znovu.a dokola.
každý den si musím připomínat, že zmizel.
a každý den si musím říkat, jak je nehorázně absurdní tady psát článek o tom, jak to konečně končím, ten koloběh blbosti.
kolikrát jsem si to řekla? milionkrát?

[Edit | 14/06/17 ; 23:18 | konečně jsem se odhodlala zůstat vzhůru, nebo spíš k napsání článku po 23.hodině večerní (pochopte, klidně přidám článek v 1 ráno, jenže poslední týden na tom nejsem fyzicky a psychicky dobře.nic závažného, jen neskutečný stres ze školy.a nespavost s depkou, jako vždy.) , kdy mám nejlepší nápady na sepsání článku.a že těch nápadů za poslední 2 noci bylo.(až jsem se z toho musela rozbrečet.)
tím se dostáváme k mému dnešnímu 53 minutovému cestování vlakem, kde jsem usnula.a než jsem udělala pápa výhledu z okýnka, napadla mě super kravina.
Kdy? Kdy jsem vyměnila články o totálních kravinách, za články, vznikajíc z mých depresí (a vlastně dospívající marnivosti), plných emocionálních sraček?
kam jsem zahrabal rubriku " reklamy sem" , téma týdne "bláblá" , SBééééčka , Soutěž o "ňákou kravinu, co mě napadne" ..
kde jsou ty články, kde jsem řešila "mám si koupit plavky nebo tílko?" ..nebo recenze na seriály, kecy o metinu (Dear LOL, i know we're not gonna break up.hope.till i find st new), no prostě o všem, co mě nijak neničilo.
kdy jsem se proměnila v sotva přežívající mumii, s kruhy pod očima a vyschlými rty? proč se ze mě stal jebnutej psychopat, píšící o nehorázných píčovinách (tzn. "bééé, je mi na hovno" ; "béééé, všechno se sere" etc..)

jdu spát / poslouchat uřvaný zpěváky, zpívající o vedlejších účincích umírání (jako například život) - inspirace Johnem Greenem a jeho The fault in our stars.Mám chuť vyškrábat oči těm, kteří všude postujou "okay? okay" "it's a metaphor" FUCK YOUR METAPHOR, YOU FUCKING FUCK ]
P.S.: fotka, kterou strkám snad do každýho 5.článku.skoro ke všemu.kamkoliv.vždycky.
ale mám ji ráda, suprově nostalgická, vy víte.taková ta šťastná.

close the door, please.

14. june 2014 at 1:24 | yuu. |  memories
ne, dnes večer nebudu vysmátá, dnes večer nebudu přiopilá a high.
dnes budu střízlivá, oči budou otevřené dokořán, nohy budou pevně stát na zemi, hlava se nebude vznášet v nekonečném prázdnu.
nebudu žadonit, aby se otevřely zamknuté dveře, nebudu žadonit, prosit o otevření, o povolení vstoupit do pokoje, kde budu jen pro smích.nebudu se ponižovat.už nikdy víc.
dnes to budu já, kdo vstane a otočí se.budu ta, která zavře ty dveře a nepustí tě už nikdy dovnitř.
zamknout na sedm západů.
jediný klíč k otevření dalších dveří.

14/06/08

8. june 2014 at 11:35 | yuu.
nevim, proc, se, takhle, citim.
proc??????????????????????????????????
proc je to tak melancholicke , vsechno.
nelibi se mi to, ale nevím jak se toho zbavit, porad.
promin, porad pro me neco znamenas.

0.1 selftrait + Holland ; 11 photos

5. june 2014 at 17:44 | yuu. |  picts
~..chodící žlutá tvář v Holandsku ..~ [Amsterdam, pláž cca 50km (?) od Amsterdamu]

-obrázek


Ashes Remain-Right here

5. june 2014 at 15:40 | yuu. |  songs
bože, mám se mizerně (jak jinak, co jinak...)
mám pocit, že se to dneska ve škole všechno sesralo, zase za to můžu já (nečekaně)
tohle mě jebe, hodně ..