saranghae

1. march 2014 at 14:06 | yuu. |  memories
probudila jsem se.
svět přebral pochmurnou barvu šedivého nebe.mlha začínala zahalovat hory a lesy a nakonec obklopila i můj svět.všechno to vypadalo tak smutně.tak melancholicky.ležela jsem na tvrdém gauči s přehozeným prostěradlem a těžkou bílou peřinou.byla jsem unavená, moc unavená.dívala jsem se ven z okna, na to šedé nic, a pomalu jsem zavírala víčka.
a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdyby tu byl se mnou.
slyšela jsem melodii jeho srdce.rychlá a pravidelná.objímal mě a hladil po vlasech.šeptal mi sladká slova o nás, o budoucnosti, vyprávěl mi o západu slunce a barvách, které tancovaly na nebi, když slunce pomalu mizelo z oblohy.a přitom se usmíval.a já usínala.a on stále vyprávěl.všechno se mi zdálo tak perfektní.dokonalé, až příliš a já si přála, aby to nikdy neskončilo.cítila jsem jeho vůni, jeho dech po mátové žvýkačce a teplo, které vyzařovalo z jeho hrudi.
a potom to řekl. ,, Miluju Tě, dobrou noc." zavřel oči, obejmul mě ještě pevněji a usnul.
a já se probudila.a chtěla jsem ho obejmout.a políbit na tvář.
znovu a znovu jsem se probouzela do toho šedého dne.sama s plyšákem, kterého jsem od něj dostala.do očí se mi hrnuly slzy.už zase byl tak daleko ode mě.a já věděla, že tentokrát mě nepřijde utěšit, nebude mi šeptat ty slova.a takhle to šlo několik dní dokola a já si pomalu začala uvědomovat, že on, on žije jenom v mé mysli, v našich společných vzpomínkách.že žije jen v té malé černé krabičce s několika dopisy, vojenskými známkami s našimi jmény, gumovou kachničkou a ručně vyrobeným domečkem, který by byl jednoho dne náš.
všude hrály zamilované písně, které vyprávěly náš osud.osud, který neměl pokračovaní, nedokončená kapitola mého života, které skončila až moc rychle, aniž bych si to přála.bez možnosti vrácení.a i přes to všechno je v mé mysli a já na něj čekám a představuji si, jak mě objímá.a na naše společné chvíle, kdy jsme tam leželi, na tom parkovišti a slunce svítilo a my poslouchali písně a smáli se.a věřili, že je ta chvíle nekonečná.
a na konec jsem zůstala já-holka, která si pomalu začala uvědomovat, že ho nikdy neznala.a nic o něm nevěděla.holka, která je zamilovaná jen do toho kluka, který v ni věřil a rozesmíval ji.
nevím jak dál pokračovat.
vždyť ho ani neznám.a asi jsem ho nikdy neměla poznat.brzy to budou 2 roky.
where are you?
and i'm so sorry, i cannot sleep i cannot dream tonight..
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement