March 2014

My chemical romance-Helena

22. march 2014 at 20:24 | yuu. |  songs

1year
začala jsem vás zbožňovat moc pozdě.. posledních vašich 9 měsíců
<3

The XX - Night time

21. march 2014 at 16:26 | yuu. |  memories
byla nedele a prselo,
jediny na co myslela bylo..
pohreb?
ano, kapky deste nechavaly za sebou na okne dlouhe potoky, zirala na ne a premyslela.
byl to krasny den pro smrt.
na pohreb
nikdy driv se ji nechtelo tolik umrit
chtěla, chtela to moc, ale dostat to nemohla

The pretty reckless-Just tonight

12. march 2014 at 22:45 | yuu. |  songs
here we are.
perfektni.
perfektni, milujem.

porad te miluju.
myslim, ze te budu milovat navzdy.
ale konecne dokazu slyset tvuj hlas,
aniz bych se citila, ze se potapim
a myslim, ze se muzu divat na tvuj smich,
aniz bych se citila nemocna
a dokazu slyset tvuj usmev,
aniz by se me ruce trasly a hlasivky se vytracely
a mohu cítit tvoji plet,
nahodne dotykajci se te me,
aniz bych se citila, jak se mi lamou kosti...
vzdycky, vzdycky te budu milovat,
... ale kazdym dnem mne min a min
chybis.

All time low-Therapy

10. march 2014 at 22:54 | yuu. |  songs
tak blizko a zaroven tak daleko..
az to zabolelo u srdicka;
....meaningless photo.kvalita, kvalita ! (omg, to je jeste z minuleho roku z Valentýnu xD )

14/03/09

9. march 2014 at 23:33 | yuu. |  memories
you left me when i needed you
v tomto okamziku prozivám nekolik zklamani naráz.
a taky vztek a nepochopeni.
ale hlavne jsem zklamana.
za celych 6 dní.me zklamalo tolik osob, ze to ani neni mozny.
a nakonec, pres to vsechno, ja nemam pravo byt nastvana.
a zase je to moje vina, jak jinak.

nevim jak, nevim proc, ale pry je to moje vina.je jedno jestli jsem sama, jestli brecim, ona je ta poor.
on me potrebuje, jen kdyz neco chce.
on na me sere a nesnazi se, ale protoze ja, ktera se tady snazi s nim jit ven a pokecat si s nim, pry seru, tak on sere na me.
a nakonec neco, co jsem beztak posrala ja.

nekteri lidi by si mozna mohli uvedomit, co si muzou a nemuzou v pratelstvi dovolit.
ze by meli do toho pratelstvi mozna neco obetovat, pokud o to stoji a nenechat jen jednu stranu, at se snazi a pak se na ni vysrat.
a taky by mozna mohli pochopit, ze pokud nechcou, abych se k nim chovala, tak jak se chovam, tak by se nemeli chovat stejne.

ale nekdo se prece musi obnivit, ne? tak to hodme na jednu osobu, pojdme ji pomlouvat, pak se tvarit jak nejlepsi kamosi, delat ze se nic nestalo.
why not.
tak az budete něco potrebovat, tak si vylizte , LASKAVE , vase ritni otvory, protoze uz nechci, aby se se mnou takhle vyjebavalo.
a beztak sebou necham vyjebavat, protoze sem kokot.
asi chci moc, kdyz chci normalni pratelstvi.
nebo porozumeni.

14/03/08

8. march 2014 at 11:55 | yuu. |  memories
vsechno je spatne, vsechno
zase
a ja zase nevim, co s tim mam delat a sere mě to


saranghae

1. march 2014 at 14:06 | yuu. |  memories
probudila jsem se.
svět přebral pochmurnou barvu šedivého nebe.mlha začínala zahalovat hory a lesy a nakonec obklopila i můj svět.všechno to vypadalo tak smutně.tak melancholicky.ležela jsem na tvrdém gauči s přehozeným prostěradlem a těžkou bílou peřinou.byla jsem unavená, moc unavená.dívala jsem se ven z okna, na to šedé nic, a pomalu jsem zavírala víčka.
a představovala jsem si, jaké by to bylo, kdyby tu byl se mnou.
slyšela jsem melodii jeho srdce.rychlá a pravidelná.objímal mě a hladil po vlasech.šeptal mi sladká slova o nás, o budoucnosti, vyprávěl mi o západu slunce a barvách, které tancovaly na nebi, když slunce pomalu mizelo z oblohy.a přitom se usmíval.a já usínala.a on stále vyprávěl.všechno se mi zdálo tak perfektní.dokonalé, až příliš a já si přála, aby to nikdy neskončilo.cítila jsem jeho vůni, jeho dech po mátové žvýkačce a teplo, které vyzařovalo z jeho hrudi.
a potom to řekl. ,, Miluju Tě, dobrou noc." zavřel oči, obejmul mě ještě pevněji a usnul.
a já se probudila.a chtěla jsem ho obejmout.a políbit na tvář.
znovu a znovu jsem se probouzela do toho šedého dne.sama s plyšákem, kterého jsem od něj dostala.do očí se mi hrnuly slzy.už zase byl tak daleko ode mě.a já věděla, že tentokrát mě nepřijde utěšit, nebude mi šeptat ty slova.a takhle to šlo několik dní dokola a já si pomalu začala uvědomovat, že on, on žije jenom v mé mysli, v našich společných vzpomínkách.že žije jen v té malé černé krabičce s několika dopisy, vojenskými známkami s našimi jmény, gumovou kachničkou a ručně vyrobeným domečkem, který by byl jednoho dne náš.
všude hrály zamilované písně, které vyprávěly náš osud.osud, který neměl pokračovaní, nedokončená kapitola mého života, které skončila až moc rychle, aniž bych si to přála.bez možnosti vrácení.a i přes to všechno je v mé mysli a já na něj čekám a představuji si, jak mě objímá.a na naše společné chvíle, kdy jsme tam leželi, na tom parkovišti a slunce svítilo a my poslouchali písně a smáli se.a věřili, že je ta chvíle nekonečná.
a na konec jsem zůstala já-holka, která si pomalu začala uvědomovat, že ho nikdy neznala.a nic o něm nevěděla.holka, která je zamilovaná jen do toho kluka, který v ni věřil a rozesmíval ji.
nevím jak dál pokračovat.
vždyť ho ani neznám.a asi jsem ho nikdy neměla poznat.brzy to budou 2 roky.
where are you?
and i'm so sorry, i cannot sleep i cannot dream tonight..